Šok! KLDR je jako Třetí říše

pondělí 17. únor 2014 20:55

"OSN: Režim v KLDR páchá zvěrstva srovnatelná se zločiny nacismu,“ píší Lidovky. No ne. Neměl jsem ani tušení.

"OSN: Režim v KLDR páchá zvěrstva srovnatelná se zločiny nacismu,“ píší Lidovky.

No ne. Neměl jsem ani tušení. Konec konců, jak bych doteď mohl, když jde o „zatím o nejserióznější mezinárodní snahu prověřit tvrzení(sic!) o systematickém závažném porušování lidských práv v KLDR,“ jak zmiňují autoři zprávy v informačním boxíku. Navíc, v televizi teď dlouholetá poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Marta Semelová říkala, že problémy jsou v Severní Koreji, stejně jako v Jižní, a konec konců, jako v každém státě. O tom jsem něco slyšel. Jihokorejci jsou natolik náruživí pařani počítačových her, že mají svou vlastní statistiku výkonnosti, vydělenou od zbytku světa, aby si ostatní nepřipadali jako lamy. A někteří Jihokorejci jsou prý schopní se k monitoru přilepit tak, že třeba nechají umřít vlastní dítě, nebo sami zemřou na dehydrataci. Tak třeba je to v Severní Koreji podobné.

Omlouvám se, dost žertů.

Stanovisko OSN je nepochybně více než pravdivé, a to je ještě formulováno velmi opatrně. Vzhledem k tomu, že se mi občas zdá, jako by jedinou náplní činnosti OSN bylo přirovnávat Izrael k nacionálním socialistům, je příjemnou změnou, když k nim jednou přirovná socialisty internacionální, kteří si to evidentně zaslouží mnohem spíše. Nicméně z této šokující zprávy mám spíše rozpačitý pocit. „Zatím nejserióznější...“ Hm. Kim Čong Un bude předvolán k soudu. Myslíte, že přijde? Pokud ne, co pak?

Jedním z prvních činů OSN, a dle mého soudu činem pravděpodobně nejdůstojnějším, bylo schválení vojenského zásahu proti Severní Koreji v roce 1950. Prováděly ho samozřejmě hlavně americké síly, nicméně pod vlajkou OSN. Dostaly se až na sever poloostrova, odkud je pak zase zatlačili čínští „dobrovolníci,“ a nakonec se jim podařilo urvat alespoň půlku Koreje pro normální svět. Z nějakého důvodu tehdy OSN dokázala jednat rychle a rozhodně, a dokonce použít efektivních vojenských sil. To se už nikdy neopakovalo. V dalších desetiletích se zmohla pouze na proklamace, a to celkem padni komu padni – odsuzovala v mnoha různých konfliktech tu agresory, tu obránce, a pokud se přeci jen zmohla na fyzickou akci, šlo o vyslání směšného počtu lehce vyzbrojených vojáků, jimž rozkazy prakticky znemožňovaly cokoliv jiného než opožděnou osobní obranu. „Svět se dívá,“ měla značit jejich přítomnost Hutuům, Srbům, a dalším. „Ale je mu to celkem fuk,“ značila ve skutečnosti jejich neaktivita, bezmoc, nedostatečný počet, zoufalství tváří v tvář genocidě. „Kluci, neperte se,“ říkal svět bandě výrostků, co kopala do jednoho prvňáčka. „Jestli někdo z vás uklouzne a zabije se, já to utírat nebudu.“ Bohužel bude, a pokud ne, potomci těch, které neochránil, ačkoli deklaroval zájem a snahu, onu prolitou krev nepřestanou připomínat.

A Korea? Skutečně po třech letech války a šedesáti letech úděsných zpráv, přicházejících z nejnesvobodnější země na světě, stojí někomu za to, vydávat takovouto zprávu? Před jak dlouhou dobou se poprvé konala výstava kreseb z korejských koncentračních táborů? Kolika lidem se už podařilo přeběhnout hranice a médiím předat svůj příběh?

Pokud má být nyní Kim Čong Un souzen (jako že samozřejmě má), měl být stejně souzen už jeho otec a děd. Důvody k jakýmkoliv opatřením vůči Severní Koreji byly posledních 60 let vždy stejné, a nedávné nepříliš šikovné pokusy s atomovými bombami, respektive jejich nosiči, jsou jen posledním detailem. Tato zpráva OSN, snažící se šokovat srovnáním s nacisty (jelikož komunismus samotný z hanebných důvodů nemá pro širší publikum ten diskuzi končící punc čistého zla made in peklo), je zbytečným divadýlkem.

Západ, pravidelně obšťastňovaný středověkými verbálními výpady severokorejských tyranů, rád odhaluje jejich zločiny, ale ve skutečnosti jeho veřejnost považuje KLDR za jakousi polomýtickou bizarní zemi, kde diktátoři mrtvě zírají na regály tenisek, mávají jadernými bombičkami, a všichni jsou tam děsně chudí. Zatímco internety udělaly z KLDR zábavný mem, vůdcové slavných států svobodného světa svým zapřísáhlým nepřátelům občas přihrají nějakou tu potravinovou pomoc, aby se ještě chvíli udrželi u moci, a doufají, že se tak nějak sami zdemokratizují, protože máloco si především Jižní Korea přeje tak málo, jako kolaps „pořádku“ v KLDR, a miliony podvyživených, sociálně naprosto deprivovaných uprchlíků, hrnoucích se přes hranici.

Status quo se někdy může zdát slabošský a hanebný, ale případ KLDR vs. normální svět patří mezi ty nejodpudivější. Neochota jakkoli účinně jednat, skrývaná za velká prohlášení s morální autoritou všech „spojených“ národů, je mnohem horší, než otevřené přiznání nezájmu situaci řešit, nebo přijetí odpovědnosti a konání.

Vadí mi odsouzení KLDR ústy OSN? Rozhodně ne, byť tato instituce po tolika ostudných chybách podle mého postrádá podstatnou část té vážnosti, kterou si osobuje. Vadí mi širší přístup, v jehož rámci k tomuto odsouzení dochází – krmení čtenářů novin patřičně děsivými informacemi, spojené s nulovou vůlí ony hrůzy řešit.

Třeba Kim Čong Un předvolání k soudu neodmítne. A pokud ano... kéž bych se ve svém soudu nad exaltovanou OSN a chrabrými politiky západních velmocí mýlil! Jak se v Osvětimi bijeme v prsa nad nedostatečnou vůlí našich předků postavit se zlu! Budou jednou naši potomci cítit stejnou hanbu při návštěvě památníku v Táboře 14?

Jan Parolek

HoralJe na tom dost pravdy11:2118.2.2014 11:21:58

Počet příspěvků: 2, poslední 18.2.2014 19:15:58 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Parolek

Jan Parolek

Politika, kultura, historie, čas od času vlastní beletrická tvorba.

Absolvent Arcibiskupského gymnázia v Praze, student FSV UK, amatérský muzikant, autor a komiksář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy