Království za žárovku

středa 24. září 2014 17:29

A demokracii za klid na práci?

Při pohledu do evropského parlamentu by se skoro chtělo říci, že horší čas na nástup euroskeptických stran si téměř nešlo vybrat – válka na Ukrajině vyžaduje Evropu co možná nejsilnější a v otázkách obrany a zahraniční politiky nejjednotnější. Když si čtu prohlášení některých významných euroskeptiků, trnu hrůzou, jak po vzoru dávných salónních komunistů tito salónní nacionalisté nekriticky ignorují veškeré a jakékoli chyby Ruska, ať už v mimořádné otázce Ukrajiny, nebo v oblasti „běžných“ občanských a lidských práv, když přitom dokáží často trefně poukázat na chybky či zatraceně velké chyby EU.

A eurooptimisté, naopak silně si vědomi akutního nebezpečí, hrozícího z východu, s tím větší záští zpochybňují a odmítají kritiku EU, a posmívají se těm, co se zabývají žárovkami, když se přeci buduje nový svět. Stejně se chovají tuzemští intelektuálové, s oblibou se trefující do omezených rasistických čecháčků, co se děsí exekutorů. Nebezpečnost takové bohorovnosti je ohromující.

Ve všech uvedených případech jde o jevy, nedotýkající se přímo stability celého systému. Přitom však jde o témata, která se různými způsoby stala pro nezanedbatelnou část populace důležitými. Zákaz klasických žárovek je blbost, volit kvůli nim strany, které spásu evropské civilizace vidí pouze v osobě prezidenta z boží milosti Vladimíra Vladimiroviče. je blbost ještě mnohem větší. A nahánět podceněním důležitosti tohoto tématu voliče putinofilům je blbost vyloženě trestuhodná.

A exekutoři, podle všeho jedno z největších strašidel průměrného obyvatele zaprděného čecháčkova, tak jak jej vidí exaltovaní kosmopolité z větších měst? Jsou jejich nezřídka nechutné praktiky nejzávažnějším problémem života v Česku? Možná ne, alespoň ne pro toho, kdo se zatím nestal jejich terčem. Je ale bezcitné a nebezpečné zesměšňováním či ignorováním tohoto problému poskytovat prostor Úsvitu či KSČM. Byla by hloupost si myslet, že Okamurovým vesmírným lidem či stalinistům z Ulice politických vězňů jde o lid, ale je jisté, že si dokáží najít témata, která lid zajímají.

O trestuhodném vyklízení prostoru nacistům, pokud jde o Romy, ani nebudu mluvit (ostatně je to problém dalece přesahující zamýšlený rozsah mého skromného blogu). Jistě že automatickou reakcí na často nechutnou rasistickou rétoriku je opačný extrém, ale cesta k pravdě většinou přes extrémy nevede.

Je snadné se v boji proti malosti a zabedněnosti holedbat svým rozhledem, a povzneseností nad ty tupce, co nechápou skutečné výzvy doby, ale pomíjet témata, pro mnohé často tak palčivá, byť jsou třeba uměle vytvořená, nebo z pohledu celku méně důležitá než jiná, slouží jedině tomu zlu, proti kterému se chceme stavět. Snobství a odtrženost od problémů „lidu“ vedou ke strašným překvapením. Mrzelo by mě, kdyby ve vládě seděli komunisté jen proto, že exekutoři pravicovým stranám nepřijdou jako dostatečně liberálně konzervativní téma, kdybychom měli hejtmanem nácka, protože demokratičtí politici nebyli schopni odpovědně řešit složité problémy romské menšiny, nebo kdybychom se opět stali ruskou kolonií kvůli tomu, že někdo zakázal žárovky.

Chyba totiž není jen ve voličích.

 

Jan Parolek

Počet příspěvků: 1, poslední 25.9.2014 8:22:29 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan Parolek

Jan Parolek

Politika, kultura, historie, čas od času vlastní beletrická tvorba.

Absolvent Arcibiskupského gymnázia v Praze, student FSV UK, amatérský muzikant, autor a komiksář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy