Stříbrný Rafael - svěží vítr, mírný jen prozatím

neděle 4. leden 2015 22:20

Koncert sice nenápadný, avšak s velkými sliby do budoucna.

Den po Novém roce jsme ve sklepě Slovácké vinárny na Žižkově měli možnost zažít druhé vstoupení Stříbrného Rafaela. Není zcela jasné, zda lze toto jméno použít pro celou kapelu, či jestli zcela patří pouze enigmatickému frontmanovi, ale to je nakonec v kontextu intenzity zážitku, který je Rafael se svou kapelou schopen nabídnout, poměrně nedůležité. Vstup na tento koncert, jehož program sliboval „kromě virtuózní práce muzikantů zejména komorní pyrotechnickou show adrenalinově-improvizačního charakteru a výstup s cvičenými zvířaty,“ byl volný, nicméně organizátoři se rozhodli zavést poměrně neotřelou instituci „výstupného,“ které dělalo alespoň jedno pití pro účinkující. Tento poplatek se přitom vztahoval i na muzikanty, které bylo možno ještě před koncertem možno potkat před vinárnou již perfektně ustrojené do obleků, prozrazujících jejich zázemí v lidové a klasické hudbě.

Když byl prostor sklepa dostatečně obsazen publikem, show začala. Ihned jsme si bohužel byli nuceni všimnout si nepříjemně hlasitého hukotu větráku, který do (s výjimkou baskytary a později rapu) zcela akustického vystoupení přinášel nepotřebné množství bílého šumu. S tím souvisela i okamžitě pocítěná absence mikrofonů pro zpěv (s výjimkou rapu) – jeho pronikavost byla sice čas od času znásobena vícehlasy, avšak bohatá instrumentace způsobovala, že se některé části textů nedaly rozeznat, což, můžeme-li soudit dle těch částí, které se rozeznat daly, byla velká škoda.

Vůbec kvalita textů (spolu s Beatlesovskou vizáží svěžího mládí v oblecích a s kytarami) je výrazným znakem skupiny, stejně jako již zmíněná instrumentace, která vytváří bohatý mnohovrstevnatý zvuk. Stabilní a střízlivě solidní basová linka, produkovaná stoickým baskytaristou, dvě kytary, perfektně se doplňující a střídající v doprovodné a sólové pozici, zručnými licky odkazující na to nejlepší z bluesové a country tradice, to vše prořezáváno lahodným nářkem houslí. Jedna z kytar je občas vyměněna za banjo či klarinet, které dále skvělým způsobem obohacují celkový zvuk. Ani nevadila absence údajně existujícího bubeníka. Celkově hudba působila na takto krátce působící formaci velmi vyspěle. Ačkoli byla evidentně úmyslně alternativní, nešlo o nudný sled pazvuků a nechutností, tak často vydávaný za alternativu, spíše o hravě střelený mix stylů, hraných s přesvědčivým umem a kořeněných divokou stage presence.

Zpěv, jak už jsme řekli, nebyl příliš dobře slyšet, ale opět je nutno ocenit frontmanův sebejistý projev a zvláštní kontrast mezi jeho zasněnými polohami a pronikavou mystickou barvou hlasu druhého kytaristy. Rap byl méně poutavý, ale ve srovnání s typickou českou produkcí na této úrovni velmi povedený. Součástí koncertu byla rovněž recitace. Počáteční popis itineráře kapely působil sice překvapivě, ale výsledný dojem nebyl špatný. Během vystoupení však postupně unavoval frontmanův ďábelský smích, jehož strojenost by snad nebyla překážkou, kdyby se s ním šetřilo jen na bezvýhradně vhodné momenty. Stejně tak promluvy mezi písněmi, či během delších meziher, při nichž kapela zpochybňovala kvalitu své produkce, působily rušivě. Jedna věc je grungeová sebeironie, druhá věc je opakované zdůrazňování nedostatečnosti vlastního vystoupení, když toto je přece plně v moci muzikantů samotných. Touží po ujištění, že nejsou tak špatní? Snad by se i toto dalo považovat za pózu či stylisaci, nicméně pokud je to tak, alespoň na autora těchto řádků nepůsobila jinak, než trapně.

Prostor sklepa byl poněkud upjatý a strohý, kapela stála spíše v šeru (které čas od času stiskem vypínače proměnila v tmu), nicméně především oba kytaristé tohoto (a absence mikrofonů) dokázali využít na maximum při divokém pohybu po prostoru ve stylu rituálních toreadorských tanců, punkovém křičení publiku do tváře, nebo výše zmíněném výstupu s cvičenými zvířaty, který byl jedním z nejnečekanějších a nejzábavnějších momentů koncertu, a dal zcela zapomenout na to, že pyrotechnika nakonec chyběla.

Produkce byla toho večera zakončena promítáním klipu k písni „19 konví,“ jehož technická i umělecká kvalita byla na nečekané výši (potěšil především vtipný text a svérázné výlety do dalších hudebních stylů) a stejně jako živé vystoupení si vysloužil několik výbuchů pochvalného smíchu a sytý potlesk. Druhý koncert Stříbrného Rafaela byl mimořádně příjemným zážitkem a jakkoliv byl snad výrok jednoho z diváků „Tohle přesně scéna potřebovala,“ míněn nevážně, je jisté, že něco nebo někdo, možná i scéna, tohle skutečně potřebovala a stále potřebuje. Stříbrný Rafael je kapela, která má velký potenciál, a pokud se jejím členům i nadále bude dařit takto zdařile balancovat mezi teatrální undergroundovou švandou a zručně zahranou vnitřně soudržnou hudbou, máme se od nich na co těšit.

Jan Parolek

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Parolek

Jan Parolek

Politika, kultura, historie, čas od času vlastní beletrická tvorba.

Absolvent Arcibiskupského gymnázia v Praze, student FSV UK, amatérský muzikant, autor a komiksář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy